GraCe_KeLLy
Muži z ní šíleli, režiséři taky. Ale to hlavní, co se jí povedlo, byl přísun zlata do jednoho malého knížectví.Patřila k nejkrásnějším ženám na světě. Kavalíři se předháněli, kdo získá její srdce. Ženy obdivovaly její neobyčejnou krásu a napodobovaly její styl. Slavná hollywoodská hvězda Grace Kelly a později monacká kněžna Gracia Patricia (+52) dosáhla všeho, co si kdy v nejtajnějších snech vysnila. Její život však předčasně přetrhla tragická nehoda.
Před monackou katedrálou zvědavě okouní dav lidí. Mezi nimi i miliardář Onassis, vévodkyně z Westminsteru, herečka Ava Gardnerová a nespočet novinářů. Mají dobrý důvod: monacký kníže Rainier III. si právě bere slavnou herečku Grace Kellyovou. Nevěsta v bílých šatech, s hladce staženými blond vlasy a malým kloboučkem vypadá nádherně, ale její okouzlující zjev není hlavním důvodem, proč si ji kníže vybral. Monako po válce ztratilo svůj šarm a slávu a s tím bylo třeba něco dělat. A kdo jiný by sem mohl přivábit tolik bohatých Američanů jako zbožňovaná hollywoodská hvězda? Jako první přišel na tenhle nápad podnikavý Onassis, který se Rainierovi snažil původně dohodit Marilyn Monroeovou. Ta se sice domnívala, že Monako leží někde v Africe, nicméně pokud by byl kníže dostatečně bohatý a hezký, klidně by se prý obětovala. V té době už si ale Rainier tajně dopisoval s jemnou Grace. Seznámili se během filmového festivalu v Cannes, kdy si herečka odskočila do Monaka nafotit pár snímků s mladým knížetem pro časopis Paris Match. Teprve po půl roce korespondence se Rainier vydal do Spojených států a několik dnů strávených u Graceiných rodičů ho nadchlo natolik, že ji požádal o ruku.
"Ženichy mi vybírá táta."
Grace se odmalička potýkala s problémy se svými rodiči - především otcem. Jakkoliv byl Jack Kelly charizmatický a oblíbený (kandidoval dokonce na starostu Filadelfie), výchovu svých čtyř dětí příliš nezvládl. Nejvíc miloval nejstarší Peggy, protože zdědila jeho bystrost a pohotovost. Syn Kell zrovna inteligencí neoplýval, ale zase vítězil v jednom veslařském závodě za druhým. Nejmladší Lizanne všichni považovali za miláčka rodiny. Do nenápadné Grace žádné naděje nevkládal. Herectví nepovažoval za nic převratného, a ani když jí vložili do rukou Oscara, jeho přízeň nebo obdiv nezískala. Navíc měl ještě jednu podivnou zálibu - vybírat dcerám a Grace obzvlášť ženichy. Jenže vždycky, když mu přivedla domů nového nápadníka, na každém objevil nějakou podstatnou svatební překážku. Nejdřív to zkusila s Donem Richardsonem, svým učitelem na Americké akademii hereckého umění. Původně chtěla studovat tanec na univerzitě, ale když zjistila, že by musela absolvovat přijímací zkoušky z matematiky, popadla matčinu přítelkyni a zaklepala s ní na dveře newyorské akademie. Protože přišla pozdě, nechtěli ji vzít, ale poté, co přítelkyně vhodně zašeptala, že Gracein strýc je slavný dramatik George Kelly, svůj názor přehodnotili a přijali ji. Dona nejprve nadchla svou zranitelností a křehkostí a poté tím, že s ním hned první večer bez rozpaků vklouzla do postele. Její otec ale shledal Richardsona nežádoucím hned ve dvou směrech - právě se rozváděl a byl žid. Herec Gene Lyons, který přišel po něm, se také pyšnil bývalou manželkou. Další herec, William Holden, dokonce současnou. Oleg Cassini zase obdržel nálepku "nevhodný pro sňatek s mou dcerou" poté, co pan Kelly zjistil, že se další možný nápadník živí jako módní návrhář! A Grace coby poslušná a milující dcera všechny nevhodné ženichy s menším či větším projevem vzdoru nakonec odmítla. Neuspěl u ní ani íránský šáh, který ji zavalil šperky. Chtěla se raději věnovat kariéře.
"Okouzlím i Hitchcocka."
Na amatérská divadelní prkna se postavila poprvé ve dvanácti letech. V té době trpěla pořádným nedostatkem sebevědomí a úspěchem u diváků si ho mohla alespoň trochu pozvednout. Když si v osmnácti zabalila kufry a odjela do New Yorku studovat herectví, rodiče zrovna nejásali nadšením, takže se Grace musela živit sama. Během prvního roku si vydělávala jako modelka - dokonce se dvakrát objevila na titulní straně Cosmopolitanu! Po dvou letech strávených ve škole vběhla na jeviště jako profesionálka. Seběhla z něj, až když jí zavolali z Hollywoodu a nabídli jí roli po boku Garyho Coopera ve snímku V pravé poledne. Film měl úspěch jak u diváků, tak u kritiky, ale budoucí hvězda se v této roli sama sobě moc nelíbila: "Když jsem poprvé viděla V pravé poledne, napadlo mě: Tahle chudinka nemá šanci, pokud se sebou rychle něco neudělá!" Jiného názoru byl ale slavný režisér Alfred Hitchcock. Grace plně splňovala jeho představu ledové blondýnky - krásné, chladně vypadající ženy, která posléze všechny překvapí svou smyslností. Když mu tedy promítli V pravé poledne, nadšeně zafuněl: "To je ale myš," a nabídl jí postupně hlavní role ve svých filmech Vražda na objednávku, Okno do dvora a Chyťte zloděje. Přestože byl režisér své nové hvězdě naprosto oddaný a možná ji i tajně miloval, jejich vztah probíhal čistě platonicky a celou dobu se oslovovali "pane Hitchcocku" a "slečno Kellyová". V roce 1954 se dočkala Oscara za roli ve filmu Děvče z venkova. Radost z výhry jí opět zazdil otec, který před novináři neomaleně prohlásil: "Vůbec nemůžu uvěřit tomu, že Grace vyhrála. Z mých dětí je tím posledním, od koho bych čekal, že by mě na stará kolena mohlo podporovat." Problém Jacka Kellyho ale spočíval v něčem úplně jiném. Nemohl se smířit s tím, že ho jeho "nejslabší" dítě najednou porazilo na celé čáře.
Doživotní scénář: monacká kněžna
Na první setkání s Rainierem se jí vůbec nechtělo. Potřebovala si ještě odskočit ke kadeřníkovi před festivalovou recepcí v Cannes a na nějakého knížete z podivného státečku nebyla zvědavá. Poté, co jí vysvětlili, že se kníže neodmítá, klidně vyrazila do paláce s mokrými vlasy. Přijeli pozdě, protože se cestou ještě stavila na sendvič, ale Rainier herečku nechal čekat celou hodinu. Dorazil právě ve chvíli, kdy rozmrzelá Grace navrhovala, ať se seberou a jedou zpátky do Francie. Ze setkání s nádhernou hvězdou měl očividně radost, a aby se předvedl, v zahradě jen tak mimochodem strčil ruku do klece s tygry a jednoho pohladil. V prosinci za ní přiletěl do rodné Filadelfie. Grace už byla rozhodnutá, že pokud ji požádá o ruku, přijme.
Po pár dnech tak skutečně učinil a zamilovaná herečka nadšeně vyprávěla své přítelkyni: "Miluju jeho oči. Má krásný hlas. Má v sobě všechno, po čem jsem kdy toužila." Brali se v dubnu 1956 a Rainier ještě před svatbou stihl své snoubence rozmluvit veškeré herecké aktivity. Grace příliš neprotestovala, protože poslední dobou netoužila po ničem jiném než po manželovi a dětech. A rozhodla se být pro svou novou zemi co nejvíc užitečná. Obojí splnila na jedničku. Poprvé se jí podařilo otěhotnět už na svatební cestě a v zimě se jí narodila dcera Caroline. O rok později přišel na svět princ Albert a sedm let po něm ještě princezna Stephanie. Monako díky ní začalo zase rychle získávat svůj ztracený lesk a také důvěryhodnost. Už dva měsíce po svatbě se v Monaku ubytovalo patnáct tisíc turistů, což bylo o tři tisíce víc než za uplynulý rok. Díky Grace se většina světa dozvěděla, že tato malá země vůbec existuje a že funguje jako výborný daňový ráj. Během patnácti let od svatby se zvýšil obrat knížectví o více než 400 %. Kněžna se na rozdíl od svého muže mohla pochlubit i diplomacií a taktem. Když si obyvatelé francouzských kolonií začali ukládat své úspory do monackých bank, aby se vyhnuli zdanění, francouzský prezident Charles de Gaulle málem vyletěl z kůže. Grace ho ale natolik okouzlila, že zapomněl i na staré spory s Rainierem a v roce 1962 s ním uzavřel dohodu výhodnou jak pro Francii, tak pro Monako. Kněžna se také s nadšením zapojovala do všech charitativních a společenských akcí, které se týkaly Monaka. Protestovala proti násilí v televizi a zakázala v Monaku střílet holuby. Jak ale Rainier stárnul, čím dál víc žárlil na její úspěchy a dával jí to najevo náladovostí. 13. září roku 1982 sedla do auta se svou nejmladší dcerou. Nikdo přesně neví, co se tam vlastně stalo. Jedna verze tvrdí, že řídila nezletilá Stephanie. Druhá, pravděpodobnější, že Grace dostala slabou mrtvici - možná kvůli hádce se Stephanií. Svým roverem se vybouraly v serpentinách v jižní Francii jen pár kilometrů od Monaka. Stephanie vyvázla s šokem, kněžna o den později podlehla těžkému poranění hlavy.